Ing. Josef Stupka
V roce 1832 nastoupil na faru v Kralupech - Minicích kněz Jan Valerián Jirsík. Do Minic ho přivedla cholera. V roce 1832 zachvátila okolní obce včetně Minic. Kronikář z Hostíně o tom píše:
"Mnohý syn aneb dcera přišli odjinud otce nebo matku navštíviti, neb také i na pohřeb přišli, ale i tam podobným způsobem zemřeli a více domů se nevrátili. Byla to ovšem krutá smrt, když člověk jsa zdravý, v několika málo hodinách duši svou vypustiti musel. Tu duchovní pastýřové měli co dělati, když ve dne i v noci jezditi museli a lidi zaopatřovati."
Duchovním pastýřem byl v Minicích v roce 1832 farář Mikuláš Liška a ten se, při zaopatřování umírajícího, cholerou nakazil a zemřel. Jirsík ho přišel nahradit. V Minicích působil čtrnáct let, po kterých odešel do Prahy jako kanovník k sv. Vítu. V roce 1851 se stal biskupem v Českých Budějovicích. Minický pobyt Jana Valeriána Jirsíka připomíná pamětní deska na minické faře. Je na ní nápis:
zde působil v letech 1832 - 1846
JAN VALERIÁN JIRSÍK,
biskup českobudějovický.
národní buditel a zakladatel
národní pouti na Řípu
*1798 +1883
Desku zhotovila kamenická dílna Vobořilova v Kralupech nad Vlt., na podnět Krajinského muzea v Kralupech nad Vlt. Pamětní deska byla slavnostně odhalena 16.září 1934. Pamětní deska byla umístěna se svolením památkového úřadu nad dveře fary. Byla pořízena za 722 Kč. Tato částka byla uhrazena z veřejné sbírky v Kralupech a okolí.
Jan Valerián Jirsík se narodil 19. června 1798 v Kácově a na kněze byl vysvěcen 28. prosince 1820. Stal se kaplanem v Litovli u Mělníka, potom v Roudnici, pak v Železné Hoře. Odtud přešel do Minic u Kralup. Do blízkosti Kralup, které tehdy ještě neměly vlastní kostel, se asi sám snažil dostat proto, že v Kralupech žil jeho bratr. V Minicích založil Jirsík v roce 1836 novou pamětní knihu. V roce 1851 byl jmenován biskupem budějovickým. V Budějovicích prožil zbytek života a v roce 1883 zemřel.
Na Jirsíka vzpomíná ve svém románu "Poslední soud" Jindřich Šimon Baar (1869 - 1925), český prozaik a katolický kněz. Román napsal v blízkých Klobukách u Slaného. Za Jirsíka, který spravoval budějovickou diecézi v letech 1851 až 1883, se udál zvláštní, nikdy nevyřešený zločin. Někdo zaslal děkanu v Prosovicích balíček s nápisem "Na důkaz vděčnosti od neznámého dárce." V balíčku byla vkusná tabatěrka s fialkovým tabákem. Pan děkan si vzal šňupeček a zemřel. V tabáku byl přimíchán kyan. Když bylo páteru Martinu Porazilu z biskupství oznámeno, že se stává děkanem, zajel za jeho biskupskou milostí biskupem Jirsíkem do Budějovic s prosbou, aby mohl jít raději jako obyčejný farář na nějakou venkovskou faru. Biskup Jirsík mu nato odpověděl: "Chtěl byste na venkovskou faru? Rád věřím, já byl v Minicích tisíckrát šťastnější než na tomhle křesle. Ale váš biskup vás posílá do Prosovic a vy poslechnete - že ano?"
Jirsík prý měl zvláštní očí. Na koho upřel svůj milý pohled, nikdo mu nic neodmítl. Jak o něm napsal jeho životopisec P.F. Masner, dovedl spojit lásku k církvi s láskou k vlasti. Ještě před příchodem do Minic byla na jeho žádost obnovena pouť na Řípu, které vtiskl vlatenecký ráz. Je považován za lidumila, vlastence, národního buditele. Byl činný i literárně a v říšské radě hájil zájmy českého národa.
Jirsík zemřel 23.února 1883 v Budějovicích. Dojemný je závěr jeho závěti: "Nyní propouštíš Pane služebníka svého v pokoji - oči mé viděly světlo k svícení a k slávě lidu svého." České Budějovice jmenovaly Jirsíka čestným občanem města a Myslbek vytvořil jeho bronzovou bystu. Gymnázium v Budějovicích nese název: "Gymnázium J.V. Jirsíka", a rovněž jedna z budějovických ulic nese Jirsíkovo jméno.