Ing. Josef Stupka
Na štítové stěně domu č.p.16 starého selského rodu Jodlů ve stejnojmenné ulici, byla v roce 1932 odhalena pamětní deska s nápisem:
zde se narodil a dožil
profesor
Jan Kř. Jodl Kralupský
národní buditel
28. května 1791 - 28. ledna 1869
Co dnes o tomto zapomenutém kralupském rodákovi víme? Narodil se v roce 1791, který se pokládá za historický předěl pro vývoj českého jazyka, neboť byla potlačena skepse o vyjadřovacích schopnostech českého spisovného jazyka, tak rozšířená v 18. století, a na pražské univerzitě byla konečně v tomto roce zřízena katedra českého jazyka. Představitelé národního obrození, včetně Dobrovského, však psali stále jen německy nebo latinsky. Jan Jodl se brzy zařadil do proudu usilujícího o jazykové obrození a zrovnoprávnění českého jazyka.
Kralupy měly v době narození Jana Jodla jen 21 stavení a jeho rodný dům měl číslo 16. Patřilo k němu hospodářství se 65 strychy polí, výsadní hospoda a dvě velké zahrady. Grunt to byl prastarý a Jodlovi na něm byli usazeni již od roku 1687. Patřil v Kralupech k nejstarším a největším. Jan Jodl byl z deseti dětí. Do školy chodil v Minicích, později na gymnázium v Praze. V Praze vystudoval klasickou filologii a stal se středoškolským profesorem.
Jodl byl žákem Josefa Dobrovského a pod jeho vlivem se z něho brzy stává znalec slovanských jazyků a nadšený slavjanofil. Na svou dobu to byl člověk velmi vzdělaný. Ovládal němčinu, češtinu, italštinu, francouzštinu, latinu, řečtinu a snad všechny slovanské jazyky. Nejraději však své žáky učil milovanému českému jazyku.
Svou pedagogickou dráhu začal v Písku. Další jeho kroky vedly do gymnázia v Jičíně. Když byl vypsán konkurz na místo profesora v Litoměřicích po Josefu Jugmannovi, který po šestnácti letech odcházel do Prahy, Jodl se přihlásil a byl přijat. Začal učit na litoměřickém gymnáziu od druhého pololetí školního roku 1815/1816. V tomto školním roce za panování Františka I. vstoupilo v platnost nařízení, kterým se uváděla čeština do gymnázií jako nepovinný předmět a za profesory měly být přednostně přijímáni žadatelé češtiny znalí. Žáci měli k dispozici Dobrovského českou mluvnici "Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache," tedy učebnici psanou německy, tak jak byl Dobrovský v té době zvyklý psát.
Dobrovského učebnici přeložil do češtiny až v roce 1822 známý Václav Hanka (známější jako autor Královédvorského a Zelenohorského rukopisu). Podle badatele V. J. Nováčka však již čtyři roky před Hankou přeložil a zpracoval Dobrovského mluvnici (česky) kralupský Jan Jodl. Vyplývá to z dopisu psaném Františkem Palackým Jungmannovi 3. 12. 1818, ve kterém píše, že dostal balíček s rukopisem české gramatiky od J. Jodla. Není známo, kde tento rukopis skončil, a ani Jodlův životopisec Dr. F. Schuster, který vykreslil velmi podrobně život a osudy Jana Kř. Jodla (Časopis Národního muzea CIX, 1935, a později v Kralupském vlastivědném sešitu 11/1958), nenašel po něm stopy. Rovněž badatel Dr. Jiří Špét (časopis Oblastního muzea v Roztokách roč. III, 1971 č. 3-4) včleňuje Jana Jodla Kralupského do řad průkopníků moderní české jazykovědy.
Vraťme se však zpět k Jodlovi do Litoměřic. Zde si Jodl dlouho nepobyl. Brzy odchází do Chorvatska a stává ve svých sedmadvaceti letech ředitelem gymnázia ve Vinkovcích. Se svými přáteli Dobrovským, Jungmannem, Hankou, Šafaříkem, Palackým, Klicperou zůstává nadále v písemném styku. Není zde však spokojený a v roce 1826 se vrací zpět a nastupuje na místo profesora na gymnáziu v Brně. Prožije zde v čistě německém prostředí 22 let až do osudného revolučního roku 1848. Vlastenec Jodl se nadšeně účastní Slovanského sjezdu v Praze jako "posel národa českoslovanského k národu jihoslovanskému." Rakouské úřady nesly jeho vlastenectví nelibě a vedení brněnského gymnázia zaujalo vůči odbojnému profesorovi nepřátelský postoj. Jodl byl 15.prosince 1848 zbaven místa. Odchází do Prahy, kde na přímluvu vlivných přátel získává místo na akademickém gymnáziu. Učí však už jen krátce. V roce 1851 je penzionován.
Jodl se celkem čtyřikrát pokusil o získání profesury na univerzitě. Vždy marně. Jeho prosazování českého jazyka a lásky k vlasti nebyly dobrým doporučením. Ani jeho činnost literární. Jodl přispíval do časopisů "Lumír," "Květy" a psal odborná jazyková díla s dlouhými názvy jako např. "Krasomluva skumná i výkonná čili nauka o prose vyšší neb ozdobné" nebo "První počátkové mluvnice latinské na základě jazyka českoslovanského." Zajímavá je jeho "Česká mluvnice," která se zachovala a je uložena ve sbírkách rukopisů Národního muzea. Napsal ji až na sklonku svého života jako penzista v Kralupech. Tiskem nikdy nevyšla.
Osud nebyl Jodlovi příznivý. Měl neustále konflikty v zaměstnání i v rodině a jeho jediný syn se odnárodnil a stal se důstojníkem nenáviděného Rakouska. Po penzionování v roce 1851 zůstal Jodl v Praze sám a opuštěný s malou penzí. O deset let později si sedmdesátiletého profesora odváží do Kralup do rodného domu jeho synovec Matěj Jodl. Zbytek života tráví tedy Jodl v rodném městě v "Jodlovně," kde starému osmačtyřicátníkovi poskytují příbuzní ubytování i obživu. A tady "na stará kolena" se dal ještě přemluvit, aby vydal národní čítanku opět s dlouhým názvem "Děje- národo- a mluvopisný obzor českoslovanský částečně i všeslovanský." Knihu vydává vlastním nákladem, nesmírně se zadluží a soud mu strhuje z už tak sotva dostačující penze. Ani ke konci svých dnů nemá Jodl štěstí a roztrpčen a unaven umírá 28. ledna 1869.
V duchu vlasteneckého romantismu se Jodl všude podepisoval "Jan Křestitel Jodl Kralupský." Přívlastkem "kralupský" učinil malou obec Kralupy v literárních kruzích známou. Když majitel zámečnického a slévačského závodu v Kralupech nad Vlt., známý vynálezce František Beneš (*1857 +1939), jako sedmnáctiletý učeň v Praze byl povolán k Palackým do Příčné ulice, aby otevřel truhlu, zeptal se ho František Palacký, odkud je. Když odpověděl, že z Kralup, řekl Palacký: "Tam před časem zemřel profesor Jodl, že?" "Ano prosím" odpověděl třináctiletý učeň Beneš, "já tehdy při jeho pohřbu zpíval píseň Dokonal život můj."
Život nešťastného vlastence dokonal, ale alespoň pohřeb měl slavný. Tři kněží a tisíce lidí ho doprovodilo na minický hřbitov. Je pohřben v rodinné hrobce Jodlů pod jednou ze tří těžkých kamenných desek. Na černém, později postaveném pomníku jsou vytesána jména patnácti členů rodiny Jodlů. Jméno Jana Kř. Jodla Kralupského tu však chybí.
Stará usedlost Jodlů byla v jejich majetku až do roku 1920, kdy poslední potomci prodávají vše jednotě Sokol. Tím končí několik století trvající držení statku rodiny Jodlů. Osud nedopřál Janu Kř.Jodlu Kralupskému šťastný život. Chtěl prospět svému národu na poli novodobé české jazykovědy, podobně jako Dobrovský nebo Jungmann, ale zůstal zapomenut.